Řeč očí

Pomalu propadáš nahoru,

V každé chvíli někdo jiný,

Ve stejném světle, ale stejný hlas,

Jsme bez nadějí,

Ztraceni v kruzích pod očima,

Ztraceni sobě sami,

Nezazněl nikdy hezčí hlas

Než ten opravdový tady a ted.

Nemluvím o světlech nemluvím o tmě,

Nechci říkat věcem jejich jmény,

Toužím se vzdálit,

Ale ne ke lžím.

Mít dlaní skrytou kartu,

Která se rozpůlí,

Která zahoří.

Vír kruhů,

Ale kromě snů nic,

co by stálo na obtíž.

Opar nad lesem

A my sami,

Křídla spojená dlaněmi,

Chci vidět dál než sobě za záda

Dál než do cizích souhvězdí.

Rád bych se koukal do očí

A viděl za ně,

Cítil bych teplo smíchu,

Dřív než by přišel.

Viděl bych stíny na obrazech

Z galerií, viděl bych nové tóny barev

Četl bych nové básně,

Ty nejkrásnější, ty beze slov.

Ted jenom změť kruhů,

Nejasných barev,

Různých druhů,

Chutě dálek,

Které si nemám s čím spojit,

Jsi propast

A Já mám závrať,

když padám,